Od Tisí skály,CZ

Jak jen začít...malá chovatelská stanice s velkou láskou ke kočkám :) ... to by asi šlo. 

Moje láska ke kočkám se projevila už v raném věku. Bydleli jsme v Hostovlicích a často jsme s maminkou chodili navštěvovat její známou, která měla kočičky, aby jí ve chlévě lovily myši. Jednou jsem se dozvěděla, že jedna z kočiček má koťátka a tak jsme se na ně šli podívat. Nevím proč, ale toho času pro mě slovo koťátka bylo jakousi neznámou, proto jsem říkala, že se jdeme podívat na "kukudlinky". Byla jsem z nich natolik nadšená, že jsem přemlouvala rodiče, abychom si takovou malou "kukudlinku" také pořídili. A protože moji rodiče jsou úžasní lidé, kteří se mě ve všem snaží maximálně podopořit a věděli o mé lásce ke zvířatům, rozhodli se mi "kukudlinku" pořídit. Byla to tříbarevná kočička s úžasnou povahou a nejmenovala se jinak, než Kukudlinka. Bohužel soužití s tímto úžasným stvořením trvalo jen pár let. Dodnes nevíme, co se s naší Kukudlinkou stalo, ale jednoho dne se prostě nevrátila domů. Všichni jsme tuto ztrátu těžce nesli a možná z toho důvodu trvalo "pořízení" další kočičky dlouhé roky.

Mnoho věcí se změnilo. Přestěhovali jsme se, rodiče pořídili pejska a já už jsem chodila na střední školu, ale i přesto jsem cítila, že mi něco schází. Tento pocit však trval jen do chvíle, než jsem při procházce narazila na opuštěné koťě. Hned jak mě spatřilo, rozběhlo se ke mě. V tu chvíli mi srdce poskočilo radostí. Sice bylo koťátko ve špatném stavu, ale věděla jsem, že to zvládneme. Když jsem jej přinesla domů, rodiče mě znovu podpořili a pomohli mi se o koťátko postarat. A tak v naší rodině přibyl nový člen - Kuku (původně Kukudlinka, ovšem jen do doby, ne jsme zjistili, že jde o kocourka :) ) .

Ani přesně nevím kdy, ale v hlavě se mi zrodil nápad - založit chovatelskou stanici. Nemusela jsem dlouho přemýšlet, jaké plemeno bych chtěla chovat. Mainské mývalí kočky byly jasnou volbou. I přes můj strach, že rodiče můj nápad zavhnou, jsem jim řekla, že bych chtěla chovat tyto impozantní kočky. Opět jsem v nich našla oporu. Po dlouhém hledání a zvažování jsme vyrazili do CHS Barabel, CZ. A jak se říká, byla to láska na první pohled. Wista Barabel se stal dalším plnohodnotným členem naší domácnosti. Ovšem za účelem snadné výslovosti zdrobnělin jména byl Wista přejmenován na Mikeška :).

Chovný kocourek už byl doma a nastal čas najít mu partnerku. Opět následovaly dlouhé měsíce hledání. Naši vyvolenou jsme objevili v CHS Felis Felina, CZ. Fatima Felis Felina nám neučarovala jen svou krásou, ale i povahou. Proto, nedlouho po první návštěvě, se i ona stala členem rodiny. Opět za účelem snadné výslovosti zdrobnělin jména byla Fatima přejmenována na Kiminku :).

Prozatím poslední kočičkou, která se začlenila do rodiny, je tříbarevná evropská kočička Kira. Kiruška je stejně jako její nynější společník Kuku nalezenec. Nenašla jsem ji však jako koťátko, ale jako dospělou asi 3-letou kočičku, která postrádala domov. Kiruška i Kuku jsou oba kastrovaní a obývají dvorek a zahradu. I přesto, že se s námi ve vnitřních protorách domu nepohybují, máme je stejně tak rádi, jako Mikeška s Kiminkou :).

Po pořízení chovného kocourka i kočičky jsme mohli začít s chovem mainských mývylích koťátek s PP. Stejně jako jejich rodičům, tak i koťátkům se dostane veškerá naše láska a pozornost. Dokonce i tehdy, když si v noci přivlastňují můj polštář :)

Prostřednictvím těchto stránek bych se s Vámi chtěla podělit o radosti i strasti, které chov těchto impozantních koček obnáší. Zároveň doufám, že tato stránka Vám ukáže, že i když jde o velké kočky, i přes to všechno jsou velice inteligentní, empatické, krásné a hlavně...

láska, kterou jim dáte, se Vám mnohonásobně vrátí.